O mně
Asi se ptáte kdo jsem já a proč tohle všechno vzniklo...Tak já jdu do toho....Před nějakým časem mi jeden člověk řekl: "Pokud chceš pomáhat lidem a něco pro ně dělat, měla by jsi začít u sebe".
A jestliže chci, aby jste se mi začli svěřovat a já Vám mohla pomáhat a radit, musím se tedy nejprve svěřit já Vám.
Pokusím se to zkrátit :-)
Můj život začal asi jako každý jiný, narodila jsem se, povyrostla a začla vnímat život kolem sebe. V mém dospívání figurovala jako rodič pouze má matka a to jen zřídkakdy. S otcem jsme nežili a máti měla co dělat sama se sebou. Takže od mých 8-mi let pila jako duha a v momentě kdy byla možnost, přifařila se i k čemukoliv jinému. Pila, hrála automaty, brala drogy a spala s každým, kdo o ni projevil byť jen nepatrný zájem. Hnusila se mi. Postupem času jsem začla chápat, že ji k tomu něco vede a že je vlastně nešťastná. Došlo mi, že potřebuje pomoct. Takže začla odvykací kůra, která byla úspěšná až na potřetí a to až po pěti letech, kdy jsme se z toho společně začli hrabat ven.
V době, kdy se máti léčila, jsem se já zamilovala jako do té doby nikdy. Byl to ale o dost starší muž, který měl ženu a děti. Jak tyto vztahy probíhají asi nemusím popisovat. Slovo dalo slovo, čas plynul a já zjistila, že má láska k němu není až tak úplně normální. Uvědomovala jsem si, že jsem na něm takřka závislá a nechovám se jako racionálně myslící člověk. Skončil to a já se zhroutila. Pokusila jsem se to všechno skončit a najednou jsem v té léčebně skončila jako pacient já. Bylo jasné, že do toho malého města, kde žil i ON se už vrátit nemůžu! Tak jsem se tedy odstěhovala.
Velké město, pro mě neznámé, mě vtáhlo takovou rychlostí, že jsem měla co dělat abych udržela krok. A ten jsem já držet chtěla. Než jsem se stihla vzpamatovat, lítala jsem v drogách až po uši. Bavilo mě chodit na pařby, líbat se, usmívat se, pít alkohol a přitom nebýt opilá. Bylo to fajn. Než to přerostlo nějakou hranici!!! Přítel, kterého jsem v té době poznala věděl daleko dřív než já co se děje a kam se můj život řítí a dal mi takzaně "nůž na krk". Musela jsem si vybrat jestli on a nebo zábava. A tak přišlo obrovské sebezapření a opustila jsem tento rušný a na dno stahující život. Uvědomila jsem si, že bylo jenom otázkou času, kdybych se na tom dně objevila já a to jsem nechtěla. Věděla jsem, že prostě utíkám.
Časem jsem poznala, že jsem se hrozně moc změnila a k lepšímu to asi nebylo. Občas mě přepadávají záchvaty nedůvěry, úzkosti, vzteku a podobně. Přítel u mě naštěstí zůstal a drží mě dál. V době kdy jsem nevěděla co dál, jsem vyhledávala podobné stránky jako se snažím zprovoznit já, ale NIKDY mi nikdo nenapsal, nezavolal, NEPOMOHL !!!
A proto jsem se rozhodla být tady pro kohokoliv, kdo taky bude hledat.....
Pojďte se s tím poprat, jsem tady pro Vás.
jsemtady5@seznam.cz
S.
Komentáře
Přehled komentářů
Zdravím Moniko,
ráda bych se Vás zeptala na okolnosti, dle kterých bych se Vám zkusila poradit. Napište mi prosím na můj email jsemtady5@seznam.cz odkud jste.
Jinak si myslím, že by bylo lepší vyhledat psychologa. Nejlépe zajít k obvodnímu lékaři a nechat se doporučit. Psycholog to s Vámi a s manželem hlavně rozebere a pokusí se Vám pomoci, psychiatr Vám většinou hlavně napíše léky. Ozvěte se mi na mejl, popovídáme si lépe, než takto veřejně.
Hráč automatů
(Monika, 20. 6. 2010 15:36)Dobrý den,jmenuji se Monika a jsem vdaná a maminka od dvou dětí.Vdaná jsem tři roky.S manželem jsme zvládaly ůplně vše co se nám připletlo do cesty,ale pak se narodil první syn a museli jsme koupit auto.Jenže jsme koupili bazarové.Samozřejmě se postupně do něj vrážely peníze,tak jsme ho prodali a vzali jsme si na ůvěr nové.Jenže v době co jsme ho koupili,manželovi se stala v práci nehoda a kvůli poranění páteře musel odejít z práce,tím jsme se pomalu začali zadlužovat.Pak jsem znova otěhotněla a manžel musel zase začít nějak pracovat tak zal práci jako rozvozce médií ¨který se jezdí jen v noci,jelikož mu jeho zaměstnavatel dával peníze do předu na plyn do auta,tak začal hrát automaty po nocích aniž bych otom věděla,párkrát se mu podařilo vyhrát ale větinou prohrát,povídal že to začalo jen stovkou a postupně se to začalo zvišovat na tolik že když mu zaměstnavatel dal peníze na plyn asi tak před čtrnácti dny tak je všechny projel v automatu cca 14000kč,aby zaplatil dluch tak si půjčil od své babičky 15000kč a když jen v noci okolo baru tak si řekl že by to mohl zase zkusit a prohrál je znovu,to už nevydržel a zavolal mi že už dál nemůže že je nemocnej a jestli bych za nim stála ať se děje co se děje.řekla jsem že jo a tehdy se ni svěřil že je závyslí na automatech a že potřebuje pomoct.proto se ptám jestli by jste věděla co máme dělat a na koho se máme obrátit z lékařů,na internetu se toho moc nedá dovědět.Myslíte že by jsme měli zajít za psychyatrem nebo psychologem.opravdu mu chci moc pomoct a v tuhle chvíli jsem ůplně bezradná a zničená,miluji ho z celého srdíčka a nikdy bych ho kvůli tomu neopustila.Děkuji Suchanská
Pro Moniku
(Sonia, 20. 6. 2010 16:49)